Věřte - nevěřte

...aneb absolutně pravdivá historka. Zaručeně.
V nejmenované firmě se vyrábějí dveře do.. no, vlaku. Mana vyžírka nařídí ušetřit na materiálu, ovšem bez poklesu kvality. Vedoucí nižší úrovně nařídí ušetřit jestě více. Nákupčí, zblblý požadavky obou, objedná do dveří sklo o třídu nižší, nevšimne si však, že se sklo neliší ani tak cenou, jako spíše tím že není zakřivené.

Jelikož vlak, do kterého patří, má moderně zakřivený tvar, je to chyba dosti podstatná. Zakřivení je navíc viditelné i pouhým okem, zamést pod koberec tedy problém nelze.

Manavyžírka i vedoucí se kryjí tím, že jsou nepochopení (géniové). Nákupčí zase volí Norimberskou obranu (Ich war nur befehle befolgt!), která mu nepomůže, jako nepomohla ani jiným.

Řešení: Pořídí se brigádník za pár šupů, který při lepení skla do rámu asistuje gumovým kladivem tak, aby se rovné sklo zakřivilo.

Poučení? Neopírejte se v H.., no raději vůbec o dveře v německých vlacích a pro jistotu snad ani metru.

Tuhle historku dávám k lepšímu už od studentských let, a téměř nikdo mi ji tak úplně nevěří.

Nedávno u D. jsme seděli s mně neznámými lidmi nad plzní, dal jsem ji k lepšímu, a našel se člověk, který pokýval hlavou, že u nich ve firmě je to prý normální (!). Nechám si pro sebe, kde pracuje. Ale začnu víc chodit pěšky.

...o odkládání na neurčito, ovcích a jiných zvířatech.

Odborně se tomu říká prokastrinace. Zřejmě proto, že cizí slovo leckomu v uších lépe zní, ale v tomto konkrétním případě je to asi i jinak.

Je totiž jaksi v módě vynalézat nové choroby, syndromy a symptomy. A pak, není snazší říci trpím syndromem xxx nežli kupříkladu.. jsem vůl?
Leč tomu jaksi doba nepřeje, schováváme se za choroby psychické i fyzické, za původ, barvu vlastně čehokoliv, vyznání, náhodu či předpis. Respektive PŘEDPIS.

Abychom si rozuměli, pane (nejmenovaný) ouřado, já Vás chápu. Také odkládám, posouvám, odročuji sine die, zametám pod koberec, a tak podobně. Kupříkladu úklid, složenky či návštěvy zubaře se u mne těší asi stejné popularitě.

Že se ale, pane referente, neumíte rozhodnout ani za půl roku, ačkoliv Vám zákon dává jen dvě, ano, d v ě možnosti, ve mně vyvolává dojem, že se rozhodnout nechcete. Že si mé podání mezi sebou podáváte jako horkou bramboru, a jako ovce*) se na mně obracíte stále se stejným bé, ačkoli vám zákon ukládá á, je prý "jen" příklad chorobného odkládání. Alespoň to tvrdí Váš kolega z jiné branže, na jehož názor celkem dám.

Snad jste opravdu nemocen, nevím. Podle mého však Vaše chování svědčí leda tak o tom, že něco chcete.

Žiju v Čechách, a tak vím, co to asi bude. Ne že bych Vám chtěl nasazovat psí hlavu... Ale naše příští setkání si nahraju.

A obálka nebude.


*) Tímto bych se rád omluvil za nelichotivé srovnání všem ovečkám (v krabici i mimo ni), beránkům velikonočním i obyčejným a zejména nebohým jehňatům, co z toho ještě nemaj rozum.

Jé...

...blog :) Tak na tenhle pustý koutek internetu jsem úplně zapomněl. Tak tedy znovu, a snad častěji. Mám teď o něco víc času. Zatím na přečtenou!