...o odkládání na neurčito, ovcích a jiných zvířatech.

Odborně se tomu říká prokastrinace. Zřejmě proto, že cizí slovo leckomu v uších lépe zní, ale v tomto konkrétním případě je to asi i jinak.

Je totiž jaksi v módě vynalézat nové choroby, syndromy a symptomy. A pak, není snazší říci trpím syndromem xxx nežli kupříkladu.. jsem vůl?
Leč tomu jaksi doba nepřeje, schováváme se za choroby psychické i fyzické, za původ, barvu vlastně čehokoliv, vyznání, náhodu či předpis. Respektive PŘEDPIS.

Abychom si rozuměli, pane (nejmenovaný) ouřado, já Vás chápu. Také odkládám, posouvám, odročuji sine die, zametám pod koberec, a tak podobně. Kupříkladu úklid, složenky či návštěvy zubaře se u mne těší asi stejné popularitě.

Že se ale, pane referente, neumíte rozhodnout ani za půl roku, ačkoliv Vám zákon dává jen dvě, ano, d v ě možnosti, ve mně vyvolává dojem, že se rozhodnout nechcete. Že si mé podání mezi sebou podáváte jako horkou bramboru, a jako ovce*) se na mně obracíte stále se stejným bé, ačkoli vám zákon ukládá á, je prý "jen" příklad chorobného odkládání. Alespoň to tvrdí Váš kolega z jiné branže, na jehož názor celkem dám.

Snad jste opravdu nemocen, nevím. Podle mého však Vaše chování svědčí leda tak o tom, že něco chcete.

Žiju v Čechách, a tak vím, co to asi bude. Ne že bych Vám chtěl nasazovat psí hlavu... Ale naše příští setkání si nahraju.

A obálka nebude.


*) Tímto bych se rád omluvil za nelichotivé srovnání všem ovečkám (v krabici i mimo ni), beránkům velikonočním i obyčejným a zejména nebohým jehňatům, co z toho ještě nemaj rozum.